I´m in a New York State of Mind...

Když jsem poprvé slyšela tuhle písničku, věděla jsem, že se tam musím jednou

podívat...a teď je to tady. Jen pár hodin mě dělí od města snů. A budu si jí přehrávat

pořád a pořád dokola, protože ani po těch letech mě neomrzela!

Takže...se tu mějte asi no...

Od úplného začátku mojí cesty uteklo už několik měsíců a najednou je den D za dveřma.

Se všema co to šlo jsem se rozloučila, ukáplo už i prvních pár slz, v kufru mi chybí

poslední kosmetická taštička a příruční zavazadlo čeká na elektroniku.

Nečekala sem že bude kufr úplně plnej, ale nakonec mam ještě víc věcí než jsem

plánovala a pořád jsem v limitu. To je docela fajn. Doufám jen, že letištní váha nepřekvapí.
Pro jistotu jsem si na poslední chvíli přibalila svůj nejoblíbenější kabát, protože
myslím, že v NYC nebude úplně teplo.

Čeká mě tedy poslední noc v mojí postýlce, ráno na 6 nastavim budík a v 9 se vydáme
vstříc novému dobrodružství. S Markétkou máme sraz v 11 přímo na letišti, bereme
zásoby kapesníčků a modlíme se, ať jde všechno hladce.

Včera v 8 večer našeho času jsem skypovala s Atlantou. Přidali se i rodiče a přes
počáteční rozpaky to nakonec bylo fajn. Jazyková bariéra nebo ne, nasmáli jsme se.
Viděla jsem znovu děti, mluvila s Nicholasem (já ho vážně zbožňuju) a taky zjistila pro
mě docela šokující novinku. Do Atlanty letim v pátek. Už měsíc si myslím, že NY
opustím ve čtvrtek a ejhle...no co, tim líp pro mě. I když vím, že budu po 3 celých dnech
školení asi utahaná, čím víc hodin budu moc strávit ve městě snů, tím šťastnější budu. :)

Moji báječní rodiče mi na rozloučenou připravili perfektní dárek, takže se musím
podělit. :D Budu je tak mít u sebe i tisíce mil daleko. :)

 

Pápá :)

Mamky narozeniny

 :D

A na Vánoce si prý koupí motorku :D

Hlavně 3l Fernet! :D

:D 10 let leží ty čepice nedotčeny...

V Březnu jezdíme na hory :)

Velikonoce

Sežeň v září rozkvetlou třešeň :D

Taťky narozeniny

Tradiční "Family Meeting" v červenci

Nikolky narozeniny

Návrat domů...možná :)

Co na něj říkáte? :D
Včera jsem ho ukazovala Kate a Richardovi a nasmáli jsme se u toho. Podle mě je perfektní! :)

Nuže..Tohle je pravděpodobně můj poslední článek z ČR, pokud bude v Mnichově wifi a čas,
možná se ještě ozvu, ale nic neslibuju. :) Nakonec teda jen ahoj všem, díky za Vaši
podporu a zůstaňte mi věrní. Budu se snažit psát články jak jen to půjde, i když
počítám s tím, že první dny budou víc než hektické.

Dárky pro mou Host Family

Jsem zase o den blíž odletu, tak jsem pro Vás nafotila dárečky nastřádané za poslední měsíc. :)

Pro dětičky

Pro HostParents

A hlavně dárek pro pejska!

Dííííky!!!

Díky že sem konečně volná!!!Satánek asi vytušil, že se už neuvidíme a tak mi během

Nap připravil v pokoji překvapení. Pokud právě jíte, nebo máte slabší žaludek,

raději to nečtěte!

Už na schodech jsem cítila příšernej smrad! Po otevření dveří to semnou málem

seklo..cejtila sem to, ale neviděla. Alespoň ne v první chvíli...hovno zabalený ve slipech

jako dárek, zadek si utřel do trička, do peřinky a do koberce. PLUS!!! Celej

koberec byl na férovku "pokropenej". Takže podle mě čůral a běhal při tom po pokoji.

No prostě chuťovka..

Další bonus přišel v 5 hodin, když mi sousedka přivedla jejich andílka. Takže jsem

si poslední hodinu dala Satan krát dva.

Ale už je to zamnou, zaplaceno jsem dostala a teď konečně hurá domu.

Krásný večer všem!

A díky taky Vám, za překročení 5000. :)

Bye Bye Satan

Yes! Do konce mých věcných bojů s tím malým ďáblem zbývá

Jen několik hodin! Díky! Předevčírem jsem dostala po hlavě

autíčkem takovym způsobem, že mam ještě teď na hlavě bouli. Včera

řekl paní v pekárně: "Prosím vás.... Jděte do háje." A dneska

řve úplně kvůli všemu. Protože chci aby jedl oběd, protože mu

nedovolim se už potřetí za dopoledne dívat na Bolka a Lolka,

protože musí dostávat léky když je nemocnej, protože

musí mít ponožky, protože si nemůže půjčit nůž, atd. atd. - To jen

kdyby mi zas někdo chtel tvrdit, že to určitě neni tak hrozný! =D

Včera tu byla nová chůva, ale říkala, že pořád váhá, tak nevim jak to dopadlo.

Už se mi ozvala Cara, moje koordinátora z Atlanty. Přivítala mě,

popřála šťastný let a do Friend request na FB mi nacházela 

asi 12 holek - Au Pairs od mojí agentury v blízkém okolí. Všechny

jsem si přidala a s několika z nich si včera večer psala. Skamarádila

jsem se tak s dvěma němkama, francouzkou, brazilkou,

ukrajinkou...a možná ještě s někým, ale článek píšu zase

na tabletu, takže se mi to nechce hledat. =)

Pak mi Cara chválila dorty a říkala, že její syn bude mít

brzo narozeniny. =D

No...a do odletu zbývají čtyři dny. Já si nemůžu pomoc, ale pořád

mi to prostě nedochází. Jsem v práci jako spoustu dnů předtím

a že už budu za chvíli pryč mi vůbec nepřijde. Když jsem

nad celým tímhle kolotočem teprve uvažovala a pročítala

si blogy ostatních holek, hrozně jsem to s nima prožívala,

od prvních dnů až do odletu domů. Ale pak když jsem ve

stejné situaci...je to jiný. =)

Dneska v noci přijedu konečně domů. Zítra ještě zbývá zařídit

plnou moc, v sobotu jdeme s rodiči na večeři a potom

budeme skypovat s mojí HF. =) No a pak se asi vrhnu na balení.

Doufám, že se mi podaří sbalit vše ze seznamu a nebudu

muset už nic nechávat doma. Uvidíme =)

Týden do odletu

Nooo děcka, tak se nám to pomalu ale jistě krátí.

Víkend utekl jako voda (možná na tom má jistou zásluhu fakt, že jsem celý včerejšek

prospala) a čeká mě poslední týden v ČR. Pořád marně přemýšlím, co ještě je potřeba

zařídit, ať pak nejsem nervózní, že mi něco chybí.

Co se týče visa, letenek, a vůbec všech dokumentů podstatných k tomu, aby mě vůbec

do USA pustili, to mam po kupě. ( Budoucí Au Pairs - pokud jste u čtení blogů zmatení

jako já z toho co je "J1 visa", " DS 160 Form", "DS 2019", "I-94 card" a podobně,

hlavně žádnou paniku. Všechno zjistíte v pravý čas. =) Toho papírování je opravdu

hodně, ale stojí to zato! A nakonec to není tak složitý jak spousta lidí tvrdí, pokud

umíte použít základní selský rozum. =)

Kate už mi dokonce poslala letenku do Atlanty. Denisko - stála necelých 200$ z NYC,

takže myslím, že se ještě párkrát uvidíme! =) Let trvá 2 a půl hoďky a JFK mi zase uniklo! =D

Ale já se ráda podívám vlastně kamkoliv, takže je to úplně jedno.

Když si uvědomím, že za týden touhle dobou, budeme někde nad Atlantikem, zaplavuje

mě naprosto úžasnej pocit. Po tolika měsících zařizování se to konečně stane! =)

Na před- odletové schůzce jsem dostala Au Pair handbook a Child Care guide ( viz fotka

v minulém článku) a během dnešního dne se Satanem jsem obě příručky přečetla. Vesměs

jsou to základní věci, které dobře znám, ale našla jsem tam i spoustu užitečných typů co

se týče nejen výchovy dětí v Americe, ale vůbec celého pobytu.

Teď před sebou mám snad poslední hodinu se Satanem (pro dnešek) a ve středu by měla

přijít nová chůva na zácvik, tak jsem zvědavá. Mějte se krásně a já se brzo ozvu.

Jo a píšu na tabletu, takže se předem omlouvám za kvalitu.

Atlanta

Nechci dělat reklamu žádný společnosti, ale Expedia ukazuje Atlantu v úžasném světle!

Doufám, že se mi poštěstí všechna zmiňovaná místa navštívit. :) Podívejte se,

jak krásné je město kde strávím následující rok.

P.S. Nevím, jestli jste si všimli odpočtu na konci blogu,

ale do odletu zbývá 10 dní! :)

P.P.S. Dneska mi už kurýr přivezl pas a americké vízum je ta nejkrásnější
samolepka kterou jsem kdy viděla! Jeeej!

Ambasáda

Nebudu Vás napínat a hned řeknu, že Visa samozřejmě mam schválený a zítra by mi měl

kurýr přivést pas i všechny formuláře. Jaká ale byla cesta k té vysněné větě od milé paní u okýnka?

O vyplňování online formulářů jste si všichni početli (btw mě vážně překvapilo, kolik lidí si

napsalo o heslo k fotkám v minulém příspěvku - děkuju že to prožíváte semnou) a dnes ráno

mě čekal samotný pohovor.

 Všechno začalo ale už včera, když jsem v  7 večer vyzvedla na nádraží Denču, po večeři

a pivě následovaly hodiny diskusí o všem od Au Pair skupiny, přes naše názory až po

rozebírání možného i nemožného v budoucnu. I když jsme šli spát celkem brzo, mlčet nám

moc nešlo a celý následující dopoledne jsem prozívala.

Ambasádu jsme našli celkem snadno. Po chvilce čekání si nás ostří hoši odškrtli

ze seznamu, pustili nás dovnitř, proběhla kontrola, nechali si naše telefony a ostatní

elektroniku a poslali nás dál. Jelikož jsme si chytře zabookovali první možný termín,

byla to rychlovka. U prvního okýnka jsem odevzdala pas, formuláře, 160USD a fotku.

(Ano, tu co mi nešla nahrát online - naštěstí to nikdo neřešil). Pak 10 minut čekání, než

vyřídili lidi před náma, k druhýmu okýnku, vzali nám otisky, odpověděla jsem na cca 5

otázek a s úsměvem od ucha k uchu jsme obě opustili budovu. :) Dohromady to teda

trvalo zhruba půl hoďky - takže opravdu lituju holky co tam strávili 4 hodiny..

Pak následovala předodletová schůzka v SA. Dosla jsem letenku, spoustu dokumentů,

nové i dobře známé informace, rady do budoucna etc. Za další hodinku jsme byli venku.

Pak už jen zaplatit programový poplatek InterExchange 300USD. 

No... a snad je to všechno. Ano, musim ještě vyřešit školu, udělat plnou moc, zítra si

odstěhovat co nejvíc věcí z Prahy a tak... ale to hlavní už je hotovo! Třikrát hurá! :D

Letím v pondělí, 23. září ve 12:55 z Prahy do Mnichova, a v 15:35 pak přímo

do Newarku v NJ. (Sakra, připravili mě o JFK! :D Ale možná odtamtud poletím

do Atlanty, takže se tam stejně podívam. :) A kdyby ne, tak někdy příště.) Nejlepší

je, že nemusím cestu absolvovat sama. Jsme nakonec dvě, a možná je to tak nejlepší.

Pokud se nám povede být na check in tak brzo, aby pro nás měli místa vedle sebe, bude

to nejvíc paráda.

Denisku už asi jen tak neuvidim, protože i když slečna v SA tvrdila něco jinýho,

nebudeme úplně blízko u sebe, ale plánujeme společnou Hawaii, takže pohoda! :D

"The Project"

Po dlouhých hodinách práce mám hotovo. Celá knížka je dělaná ručně. Desky ze starého

kartonu, spousta měření a vyřezávání jednotlivých listů, stříhání, lepení, stříhání a lepení... do

zbláznění. V konečný fázi už jsem ztrácela naději že to vůbec dokončím, čímž děkuju taťkovi

za pomoc s vazbou. :)

Tadááá!

Chtěla bych mít víc času

Nelíbí se mi, jakym způsobem píšu články. Jsem totiž fakt docela ve stresu a tak to

akorát narychlo sesmolim, postnu a jdu. 

Ano, zapomněla jsem napsat, jak to dopadlo se Satanovejma. Řekla jsem jim to v pondělí

ráno. Nevěděla jsem jak začít tak sem ze sebe prostě vysypala že za 3 týdny končim. No

tak 5 minut superstresu. Byli naštvaný, že co budou dělat a jak to zaříděj a že chudák Satan

a že bude muset do školky (chudinka do soukromý školky za desetitisíce) a že prostě je to

konec světa. Nabídla jsem jim, že pomůžu najít náhradu. Odmítli s tím, že to musej udělat oni.

Odešli do práce a od tý doby o tom nepadlo ani slovo. Ani jedno... za celej týden. Takže

se uvidí s čim přijdou v pondělí. Ale na rovinu mi řekli, že si mam během jejich dovolený

zařídit co nejvíc věcí, protože ten poslední týden bude krušnej. Dost ale uvažuju o tom, že

si ještě na pátek vezmu volno. Protože přijet sem až na poslední víkend a nemít možnost si

ještě něco zařídit se mi vůbec nelíbí.

Zítra se musim jít rozloučit s Babi a Dědou, protože ty už do odletu neuvidim. A po víkendu

poslední týden se Šubíčkem, než odjedu chci vidět Páva a Kubu a Kámu a taky být

samozřejmě doma (nebrečet!)...

Hodně z vás mi píše, že jsem hrozně statečná, že oni by do toho nikdy nešli a obdivujou

mojí odvahu...a já na to všem říkám, že pokud to neviděj, tak jsem pod*laná až za ušima.

Bojim se, to je jasný. :) Je to krok do neznáma, jiná kultura, prakticky cizí lidé...ale mnohem

víc než strach nebo smutek mě ovládá nadšení a radost a nedočkavost.... poznala jsem

spoustu současných i budoucích APs i když jen prostřednictvím internetu, moje HF vypadá

parádně a já věřím, že takoví opravdu jsou... a kdyby se mi tam náhodou nelíbilo, tak můžu

vždycky odejít. :) Ale to se nestane. Příležitost jako je tahle, už nikdy nemusí přijít a já jí

hodlam chytit za pačesy a vytřást z ní co to jen půjde! :)

S každym e-mailem kterej si s Kate vyměnim se cítim líp a líp, protože mam pocit, že

tohle je opravdu TA PRAVÁ rodina. Ta která se ke mě nebude chovat jako k služce nebo

chůvě, ale jako k členovi domácnosti. Máme toho opravdu hodně společnýho a ...i když

 jsem děti viděla opravdu jen pár minut na skypu a pak na fotkách, tak už je zbožňuju!

Na Facebooku si mě našla Markétka, která je od InterExchange jako já, takže spolu

s největší pravděpodobností poletíme letadlem. :)

Já vim, že jsem na něco zase zapomněla, ale tak třeba příště! :)

V dalším článku bych Vám ráda ukázala slíbený dárky pro rodinku a taky "Project", ale budu
to muset nějak vymyslet - asi zaheslovat blog - protože Host Parents k němu maj přístup
skrz FB a nechci aby to viděli předem. :)

Dva týdny do odletu...

Já teda nechci nic řikat, ale tohle je zajímavý no... už týden v kuse je mi docela špatně,

mam pocit že nic nestíham a sem nervózní hroznym způsobem.

Mam 14 dní... mohlo by se zdát že je to dost, ale když si uvědomim že 5 dní z toho budu

od rána do večera se Satanem, vychází to tak, že za dva dny odjedu z Děčína a vrátim

se sem až v pátek večer, 3 dny před odletem. Ouvej..

Anyway. Dneska sem vstala brzo, obula pohodlný boty s v dešti vyrazila do centra.

Docela produktivní den. Po dnešku mam za sebou toto:

vyzvedla jsem na poště s dokumenty k vízu

zaplatila poplatek za kurýra - 152 Kč + složenka

vytiskla si fotky na project a formuláře k vízu

okopírovala rodnej list, občanku, řidičák, pas (radši 2x)

koupila další dárky

zrušila účet v bance

nakoupila kosmetiku

odhlásila se z pojišťovny k datu odletu

zařídila si mezinárodní řidičák - 50 Kč

koupila redukci do zásuvky (vyšla mě na 200 Kč univerzální)

objednala čočky

Teď dál dělam na projektu, zjišťuju co mi chybí, sepisuju seznam a hodně u toho škrtam,

jelikož muj kufr jen s dárkama váží 10 kilo...

Nooo jo. Je to radost. Strašně moc se těšim až bude všechno hotový a já budu

sedět v letadle a vydam se vstříc novýmu dobrodružství! :)

Co se děje...

Vlastně nic a přitom je toho tolik. Do odletu mi zbývá 22 dní. Když to takhle napíšu,

vypadá to dost děsivě. Právě jsem na cestě do Prahy a další velkej krok, kterej mě čeká

už zítra a upřímně je mi z něj předem špatně, je oznámit tuhle „dobrou zprávu“ Satanovejm.

Vim že to bude zlý. Jak moc, to se uvidí zítra. Až bude tahle položka odškrtnutá ze

seznamu (a pokud vyváznu živá), je dále na programu ještě tolik věcí, že se nedivim proč

mi je už několik dní v kuse špatně.

Minulý týden jsem nakoupila další dárky pro host rodinu (fotku s popisem přidám

až bude hotovo J), a připravila si další podklady pro „project“ který vytvářím.

O tom pak napíšu samostatný článek, protože i když práce není ani zdaleka hotová,

jsem na něj už náležitě hrdá. No jo, dejte mi nůžky, barevný papíry, lepidlo a pár třpytek

a jsem v ráji! :D

Příští týden bych měla mít celý volný, protože moji milí zaměstnavatelé jedou na dovolenou.

Budu ale asi kmitat mnohem víc než kolem Satánka. Plán je asi takový:

Pondělí:

Nechat se vyfotit na vízové dokumenty

Vytisknout papíry co potřebuju na ambasádu

Zaplatit kurýra (aby mi pak přišlo vízum) + koupit obálku

Nechat vytisknout fotky na project

Koupit kufr

Koupit kartáčky

Koupit redukci do americky zásuvky

Úterý:

Zajít k obvoďákovi  na prohlídku – radši + pro prášky na alergii

Dělat na projektu – nejlíp ho dodělat

Dokoupit dárky co mi pro ně chybí

Zajít do pojišťovny a ohlásit se k datu odletu

Zajít do banky zrušit účet (ať tu neplatím zbytečně poplatky)

Středa:

Doktorka

Zubařka
Zařídit plnou moc pro rodiče

Čtvrtek:

Ambasáda (už ve středu přijede Denča – další future Au Pair, bude

u nás spát a na pohovor jdeme ve stejnou hodinu, tak alespoň rozložíme stres)

Zajít do školy ukončit studium

Balit věci v Praze

Pátek:

Koupit si kontaktní čočky

Balit

Balit

Sobota :

Jet se rozloučit na Terru J

Neděle:

Vyspávat kocovinu

No… a pak by měl následovat poslední týden se Satanem, ale kdo ví, jestli mě tam

ještě budou chtít. Možná skončim už ted ve čtvrtek. (Na pátek mam volno, dělam dort).

Do týdenního plánu se mi nedostalo zařizování mezinárodního řidičáku, protože

ve státě Georgia platí jenom měsíc, takže si ho chci udělat až těsně před odletem,

ať není US Driving License to první co tam musim řešit.

Za 16 dní by se mi v passportu měla objevit letenka, abych zjistila s jakou společností

poletim a zda budu samotinká, nebo se někdo přidá.

Brzo dám vědět jak se věci hýbou.

Vízum ty vole

Tak to je dobře za trest shit!

Skoro dvě hodiny sem se s tim patlala! OMG! Už to nikdy nechci dělat! =D Děkuju

Ondrovi za odpovědi na blonďatý otázky (Mary nesměj se!) a bez papírů s návodem od SA

bych byla taky pěkně mimo. Některý otázky byly ale super. Jakože třeba:

"Are you coming to the United States to engage in prostitution or unlawful commercialized

vice or have you been engaged in prostitution or procuring prostitutes within the past

10 years?" Tak určitě...

Nicméééně. Mam to z krku a můžu si odškrtnout další bod na seznamu. Na pohovor

na US Embassy jsem objednaná ve čtvrtek 12.9, v 8:15. Musim si akorát ještě vytisknout

DS 160 formulář a potvrzení s datem pohovoru a nějakym kódem. Jo a kdyby

to náhodou bylo moc v pohodě, tak mi tam zaboha nešla nahrát fotka, takže je to bez.

Holky co měly stejnej problém řikaj, že stačí donést jí až pak, tak snad. Ještě tu fotku teda

musim někde sehnat, ale to je asi to poslední co mě teď trápí.

Teď už tu jen sedim, na uklidnění mačkam bříško mého malého, milovaného mluvícího,

plyšového Žvejkálka a snažim se nemyslet na další den se Satanem. =D

A ač to sem nepatří, zasmějte se semnou. Na podobnejch blbostech jsem přežila

dnešní pracovní den.

Dobrou! =)

My Host Family

Je prostě tak výborná, že pokud se realita nebude shodovat s tím, co předváděj na netu, budu

hrozně vzlykat! =D

Nejenom že ty děti jsou naprosto rozkošný a tatík megapohodář, ale Kate je prostě...!!!

Jsem s nima pořád v kontaktu. Řešíme ještě nějaký administrativní věci (vesměs blbosti, ale to,

že mam pořád špatný datum odletu a nemůžu si žádat o visa mě dost štve - takže zase musim

psát Zuzce ať je nakope a něco s tim dělaj), ale i každodenní blbosti. Pořád mě napadaj další

a další otázky, takže to na ní chrlim.

Včera večer mi přišel mail s názvem "Decor", kde mi psala, že mi právě koupili do pokoje

postel a jaký chci barvy "sheets and blankets", že chce abych se tam cejtila dobře. A přesně

takovýhle detaily jsou pro mě důležitý. Z týhle prostý otázky vzešly dvě hodiny mailování.

Když jsem se zmínila o Halloweenu, bylo to k nezastavení. Takže nejen že prožiju ten pravej

nefalšovanej HW, ale ještě k tomu s rodinou, která je jím posedlá stejně jako já! =D

Pořád mi píše, jak je ráda že do jejich života přijde někdo novej, protože i když to nerada

přiznává, co se přestěhovali nemá tam moc přátele - stejně jako Nicholas (ale ten teď začal

chodit do školy, to půjde samo) a ráda bude konečně mluvit s někym jinym než s dětma. Jenže

oni jsou oba prostě trošku na punk - vůbec mi nejde o ní přemýšlet jako o matce od rodiny,

beru jí jako o pár let starší kámošku. Jakože třeba "Richard and I are definitely still kids on

the inside. We always laugh that our children will be embarrassed when they have friends meet

us when they are teenagers because we´re so goofy!" je docela v pohodě! =D

Samostatnej odstavec bych chtěla věnovat Nikče, která si mě na fb sama našla a ochotně

mi nabídla pomoc s čimkoli budu potřebovat. Už jsem od ní zjistila spoustu věcí, včera překopala

muj strach na naprostý nadšení líčenim toho, co vše mě čeká a nasadila tomu korunu, když mě

pozvala na Silvestra do Miami. Takže tímhle jí vyjadřuji velký, veřejný dík!

Nedá mi to a musím ještě zmínit, že i když jsem "superexcited" a pravděpodobně to vypadá,

že mam nejen růžový brejle, ale zavřela jsem se do duhový koule, není to tak! Mam strach.

Opravdu. Jedu do úplně cizí země, kde přiznejme si, spousta věcí funguje naprosto odlišně.

Už teď vim, že budu brečet až želva až se tu budu se všema loučit, i když vim

že to uteče jako voda a můžem si volat každej den. Jenže si nebudu tim strachem a nejistotou

kazit pro mě tak jedinečnej zážitek. Kdo tu na mě počkat má, ten počká. A dávno jsem zjistila,

kdo jsou praví přátelé i když nejsme třeba pořád v kontaktu. A díky všem co přišli

na sobotní "párty v lese", protože to bylo přesně takový, jaký jsem si to představovala. =)

Tak začíná sranda

Konečně se mi všechny náležitosti objevily v passportu, ale kdyby bylo všechno v pohodě,

tak to prostě nebude vono žejo... Takže mi Kate omylem poslala návrh na MATCH se špatnym

datem a já to schválila. Takže tisíce emailů mezi mnou, jí, IE a SA...no nakonec mi to předělali

a čekam až se to změní i v profilu.

Už mi přišel email s instrukcema jak si požádat o vízum, ale čekam na svoje "Servis ID" bez

kterýho to nejde. Alespoň se s tim ale nemusim trápit v sobotu. :)

S Kate i Richardem jsem pořád v kontaktu, píšou co je novýho, jak se těšej a připravujou na

muj příjezd. atd..je to milý :)

Za 30 dní.... ouveeej! Bojim bojim! :D