úterý 27. srpna 2013

My Host Family


Je prostě tak výborná, že pokud se realita nebude shodovat s tím, co předváděj na netu, budu
hrozně vzlykat! =D

Nejenom že ty děti jsou naprosto rozkošný a tatík megapohodář, ale Kate je prostě...!!!

Jsem s nima pořád v kontaktu. Řešíme ještě nějaký administrativní věci (vesměs blbosti, ale to,
že mam pořád špatný datum odletu a nemůžu si žádat o visa mě dost štve - takže zase musim
psát Zuzce ať je nakope a něco s tim dělaj), ale i každodenní blbosti. Pořád mě napadaj další
a další otázky, takže to na ní chrlim.

Včera večer mi přišel mail s názvem "Decor", kde mi psala, že mi právě koupili do pokoje
postel a jaký chci barvy "sheets and blankets", že chce abych se tam cejtila dobře. A přesně
takovýhle detaily jsou pro mě důležitý. Z týhle prostý otázky vzešly dvě hodiny mailování.
Když jsem se zmínila o Halloweenu, bylo to k nezastavení. Takže nejen že prožiju ten pravej
nefalšovanej HW, ale ještě k tomu s rodinou, která je jím posedlá stejně jako já! =D

Pořád mi píše, jak je ráda že do jejich života přijde někdo novej, protože i když to nerada
přiznává, co se přestěhovali nemá tam moc přátele - stejně jako Nicholas (ale ten teď začal
chodit do školy, to půjde samo) a ráda bude konečně mluvit s někym jinym než s dětma. Jenže
oni jsou oba prostě trošku na punk - vůbec mi nejde o ní přemýšlet jako o matce od rodiny,
beru jí jako o pár let starší kámošku. Jakože třeba "Richard and I are definitely still kids on
the inside. We always laugh that our children will be embarrassed when they have friends meet
us when they are teenagers because we´re so goofy!" je docela v pohodě! =D

Samostatnej odstavec bych chtěla věnovat Nikče, která si mě na fb sama našla a ochotně
mi nabídla pomoc s čimkoli budu potřebovat. Už jsem od ní zjistila spoustu věcí, včera překopala
muj strach na naprostý nadšení líčenim toho, co vše mě čeká a nasadila tomu korunu, když mě
pozvala na Silvestra do Miami. Takže tímhle jí vyjadřuji velký, veřejný dík!

Nedá mi to a musím ještě zmínit, že i když jsem "superexcited" a pravděpodobně to vypadá,
že mam nejen růžový brejle, ale zavřela jsem se do duhový koule, není to tak! Mam strach.
Opravdu. Jedu do úplně cizí země, kde přiznejme si, spousta věcí funguje naprosto odlišně.
Už teď vim, že budu brečet až želva až se tu budu se všema loučit, i když vim
že to uteče jako voda a můžem si volat každej den. Jenže si nebudu tim strachem a nejistotou
kazit pro mě tak jedinečnej zážitek. Kdo tu na mě počkat má, ten počká. A dávno jsem zjistila,
kdo jsou praví přátelé i když nejsme třeba pořád v kontaktu. A díky všem co přišli
na sobotní "párty v lese", protože to bylo přesně takový, jaký jsem si to představovala. =)


Žádné komentáře:

Okomentovat