Frontier Days v Cheyenne

Předminulou sobotu jsem měla volno a jelikož se snažím navštívit všech padesát států USA, vyrazila jsem na krátký výlet do Wyomingu. Cheyenne je hlavní město , které mám od domu necelé dvě hodiny. Bylo krásně a zároveň tam probíhal jeden z největších festivalů vůbec. Pouť, rodeo, koncerty... naprosto boží. Bohužel to taky znamenalo, že se sjeli návštěvníci z celých států, takže provoz a parkování byla naprostá katastrofa. :) Po cestě jsem narazila na základnu Air force, ale měli dost odstrašující zabezpečení, tak jsem rychle udělala pár fotek a odjela pryč, než ke mně stihnul doběhnout týpek od ochranky.

Jako první jsem zakotvila u místního muzea a po krátké prohlídce se vydala k "Big Boy Steam Engine", odstavené parní lokomotivě, která teď slouží jako atrakce v jednom z parků.

Pak jsem sebrala síly a vydala se na festival samotný. Parkování jsem našla zhruba 25 minut pěšky od vchodu, ale milý pán v golfovém vozíku mě po cestě nabral a odvezl až k místu kde prodávají lístky. Jelikož rodeo není nic pro mě, zaplatila jsem si vstup na pouť a sekci s obchody. Wyoming je neuvěřitelně "kovbojský" stát, takže kůže, kožešiny, klobouky a kovbojské boty byly uplně všude! Ta atmosféra byla opravdu k nezaplacení.

Posledním místem které jsem nemoha vynechat bylo Cheyenne Depot - centrum města s mini výstavou, spoustou původních obchodů, vintage marketů, lokálním jídlem a informančím centrem.

Při návratu k autu jsem narazila na mini lokální pivovar s naprosto úžasnýma lidma a ještě lepším pivem. Byla to skvělá sobota. Po dlouhé době jsem někde byla sama a připomněla si, jak fajn to občas je. Nebojte se cestovat na vlastní pěst. :)

Prohlídka pivovaru a tubing

Pár týdnů zpět (já vim, sem strašná s tim psanim) za mnou do Golden přijela slovenská au pairka a společně jsme daly dvě z největších atrakcí u nás ve městě. Začaly jsme sjížděním...um..."creek"...potok? malá řeka? horský pramen? :D na duších, což je podobné jako o čem jsem psala minule, ale stokrát akčnější. Pět minut chůze od domu mám půjčovnu nejen nafukovacích duší samotných, ale i všeho možného i nemožného vybavení, od záchranné vesty, přes boty do vody k nepromokavým obalům na telefony. Jelikož já jsem si svůj nechala v autě, nemám fotky, ale najdu Vám nějaké online, protože to stojí za to vidět :) Každá jsme si zaplatila pronájem na celý den za dvacet dolarů a šlo se.

Dojít na začátek trvá zhruba 15-20 minut, a přestože jsem to ušla jen dva a půlkrát, odnesla jsem si jako suvenýr šílené puchýře na chodidlech, protože rozpálený asfalt, kamínky a písek nejsou úplně ideální. (Příště si pořídím sandále které mi nebude líto ve vodě zničit.) Cesta po řece dolů za to ale rozhodně stála. V některých místech je klidná, jinde hrozí převrácení každých 30 sekund. Což se mi samozrějme povedlo a přestože (možná spíš protože) je tam vody sotva po pas, jsem se celkem omlátila o kameny když me proud motal pod vodou. Ale nic drastickýho.

Po několika hodinách na sluníčku a ve vodě jsem jí vzala do mého nejoblíbenějsího podniku na oběd - Bob's Atomic Burgers. Naprosto kouzená místní burgrárna, malá, lokální, s výborným quinoa burgerem a ještě lepšíma hranolkama ze sladkých brambor.

Před zavíračkou jsme chtěly ještě stihnout Coors Brewery Tour. Coors je celkem populární ( ne zrovna dobrý podle mého názoru) pivo, které zná v Americe každý a pochází právě z Golden, kde se podle slov průvodce nachází největší pivovar na světě (vynechávam jedno důležitý slovo v tom popisu, ale nemůžu si vzpomenout).

Prohlídka sama o sobě je zadarmo a končí v místnosti plné stolků a barových židlí, kde můžete ochutnat tři piva podle vlastního výběru právě v rámci tour. Ze speciálního parkoviště Vás ale do pivovaru musí odvézt malý autobus a aby nebylo narváno, berou najednou asi 10 lidí. Takže než se vystojí fronta na daný bus, trvá to zhruba hodinu. Což bylo celkem brutální, protože bylo opravdu vedro k padnutí. Ale stálo to za to. :)

Víkend v horách a den nezávislosti

Opravdu se často přemnouvám, že už musím něco napsat, ale jsem hrozně líná. Ne že by nebylo co sdílet, ale už to psaní není co bývalo.

Poslední týden v červnu mě s sebou HF vzala na velikou rodinnou sešlost v Rocky Mountains. Pronajali obrovskou chatu (čti luxusní vilu) a sešlo se jich tam skoro 40. Po sotva dvou týdnech v Coloradu jsem tak poznala hromadu nových lidí. A musím říct, že to bylo strašně fajn. Nemám tentokrát tolik fotek. ale přesto jsem udělala výběr.

Už v úterý večer k nám do domu přijela první část rodiny a ve středu další. V jeden moment nás tak u mě v basement bylo 9...umíte si představit jak vypadala moje koupelna... :D Ale bylo to jen na jednu noc, takže jsme to spolu zvládli. Ve čtvrtek odpoledne jsme všichni vyrazili do hor, zhruba hodinu a půl od nás. V USA je celkem normální, že pokud máte velkou rodinu, je tak nějak rozprostřená po celých státech. Poznala jsem tak lidi z Floridy, Missourri, Nebrasky, Massachussetts, Californie etc. Pokoj jsem sdílela se 7 holkama mého věku, takže to bylo vážně fajn.

Kromě neskutečně nádherné přírody jsme měli celý víkend na výběr ze spousty aktivit.

V pátek ráno jsme se šli seznámit s místním psím spřežením, poslechli si jak to funguje a pomazlili si závodníky samotné. Pak jsme vzali děli do výtvarné dílny, šli na hike a odpoledne na naprosto úžasnou atrakci - sjíždění kopce na velkých nafukovacích duších. K večeru jsme pak popíjeli a hráli deskové hry.

V sobotu ráno jsme si vybrali lukostřelbu a po obědě projížďku na koních. K večeru stavba pevností pro děti a pak bazén, pivo a sauna s holkama. Když bylo v neděli na čase odjet, nikomu se moc nechtělo. A i když jsem se těšila zpět na svůj klid a soukromí, jsem hrozně ráda, že mě nenechali doma. :)

Jako každý rok, 4. červenec patřil oslavám. Ještě ten den ráno jsem netušila co budu dělat, ale kolem 11 dopoledne mě zachránil jeden z mých kamarádů. Napsal cituji : "Niki buď dělá něco naprosto úžasnýho, nebo nemá plán vůbec." No a jelikož jsem neměla, s nadšením jsem přijala jeho pozvání k přátelům na house party. Vyzvednul mě a po příjezdu do naprosto nádhernýho domu začal jeden ze zatím nejlepších dní tady. Neskutečně skvělá skupina lidí, pekfektní počasí, hostitelka se překonala, hry, mules, jello shots a když jsem zjistia, že shuttle co nás veze do parku kde jsme později sledovali ohňostroj je pravej žlutej školní autobus, byla jsem v nebi, protože jakkoli stupidně to zní, od září 2013, kdy jsem poprvé přijela do USA jsem se v něm strašně moc chtěla svézt, ale v reálném životě je to bez šance. Takže prostě paráda.

Celkově jsem tady opravdu hrozně skopojená. Je tu nádherně, moje HF je super, lidi jsou báječný, bydlim kousek od hlavního města, je tu strašně moc věcí co dělat (viz příští článek) a tak...Colorado je boží!