sobota 16. června 2018

Jak se začínalo podruhé


Když jsem se tentokrát na letišti loučila, byla jsem sama. Po hruba 10 cestách přes oceán (tam a zpět) pro mě žádná změna, ale tenktokrát jsem na dlouhý let měla společnost. Během mezipřistání ve Varšavě jsem potkala dvě Polky a na školení jsme vyrazily spolu. 
Obě letěly do Ameriky poprvé, nevěděly co dělat a pro mě bylo hrozně fajn připomenout si, jak jsem se tenkrát cítila úplně stejně. Uteklo to celkem rychle. Povídaly jsme si, zkoukly několik filmů a pak se unavený vyplazily z letadla. Dostat se přes imigrační a pro kufry nám trvalo asi hodinu a půl (!!!!!!!) a pak jsme ještě další hodinu čekaly na holčinu která přiletěla z Číny chvíli po nás. Naložili nás do auta a začala zhruba hodinová cesta do hotelu. Všechny jsme padly za vlast.

Hned po příjezdu jsem byla strašně mile překvapená. V porovnání z mrakodrapem ve kterém jsme bydleli minule byl tenhle hotel strašně roztimilej. Nízká, rozlehlá, rustikální (celkem) budova - Double Tree by Hilton, s pro mě úpně úžasnou atmosférou. Jak se dalo čekat, na pokoji jsme spolu nebyly. Prý rozdělují holky podle toho, jak k sobě budou bydlet blízko během Au Pair roku. Asi to tak ale úplně nebude, protože právě sedím na letišti naproti dvěma holčinám co semnou letí do Denver a ani jedna semnou nebydlela. Sdílela jsem pokoj se strašně milou slečnou z Costa Rica, která se stěhuje do Atlanty - přesně tak, udělali mi to naschvál. :D Ale byla opravdu fajn, tak jí to i přeju. :D




Jelikož jsme do hotelu dorazily až po deváté, daly jsme rychlou večeři, sprchu a šly spát.

Druhý den ráno nás čekala “Driving School”. Přestože v USA řídím 4 roky, bylo fajn zopakovat si pravidla a poslechnout si co je novýho. Nejlepší část byla ale ta, že program skončil v půl 3 odpoledne a my měly zbytek dne volno. Rozhodla jsem se teda vzít polský holky do města. Z hotelu jsme si vzaly taxík na vlakovou stanici a šly koupit lístky. Když z atomatu vypadla částka $85 za tři jízdenky na Grand Central, málem to semnou seklo. Zrovna šel ale okolo milý “Ňujorčan” a poradil nám, ať si vezmeme vlak jen na jinou stanici a na konečnou se pak dostaneme metrem. Super nápad, cena $16.5, co by se mohlo pokazit že? :D No vim že už Vám to je jasný. Přešly jsme koleje na správný nástupiště, nasedly do vlaku a hurá do centra. Přišel revizor, podíval se na můj lístek a bez emocí říká : “Jste ve špatnym vlaku!” Já okamžite vnitřní panika, ale s vyděšenym výrazem ve tváři jsem se ho teda zeptala kam jedeme a co jsme udělaly špatně. Vysvětlil mi, že jsme v expresu, který na naší zastávce nestaví, a tak musíme vystoupit na tý nejbližší a pak se vzítit zpět. Lístky nám zůstaly v rukou nedotčeny.
Jak pak zůstalo zvykem po zbytek dne, otočili se k nám dva náhodní spolucetující a potom co jsme si popovídali o tom kam se vlastně snažíme dostat, nám poradili vystoupit na další zastávce, ale do cetra si pak vzít metro přímo odtamtud. Krize zazěhnána.

Z vlaku jsme se teda dostaly v Harlem a dalších zhruba 30 minut  nám trvalo přepravit se na Grand Central. Tam jsem našla halu s hodinama, udělaly jsme si pár povinných fotek a šlo se.





První zastávkou byl Times Square - má pořád stejné kouzlo jako před několika lety. Zašly jsme do Disney storu a jelikož jsem před 4 a půl lety dostala vynadáno, že jsem byla v New Yorku a neměla místní pizzu, letos jsem nic nenechala náhodě. Našli jsme roztomilou pizzerii kousíček od TS a musím říct, že jsem takhle dobrou pizzu dlouho neměla. Mise splněna.





Další zastávkou byl Central Park. Nikdy jsem tam nebyla, takže přes nekončící stěžování jak chodím rychle a jak je bolí nohy, neměly holky moc na výběr. :D Nakonec byly samozřejmě rády. Jelikož nás tlačil čas, vyrazily jsem pak pomalu zpět na nádraží. Po cestě jsme viděly ještě Trump Tower, Chrysler Building a pár dalších cool míst. 








Na informacích mi poradili, že pro cestu zpět můžeme využít jízdenky z odpoledne a dokoupit jen těch několik zastávek z Grand Central na Marble Hill, kde jsme měly původně vystupovat. Cesta tam i zpět nás pak teda vyšla o hodně levněji. :) Po zruba hodinové cestě zpět už jen 5 minut v taxíku a v hotelu jsme pak ještě stihly večeři. No a jelikož hned vedle hotelu byla benzínka, nezbývalo než přivítat holky v USA pivem, které následující rok uvidí v každé reklamě a na každém rohu. Překvapivě mělo úspěch a já byla šťastná vrátit se na chvíli do časů, kdy se o víkendech nic jiného nepilo.

Druhý den nám začalo oficiální školení a z 25 holek bylo najednou 110. Rozdělili nás do dvou skupin a jelikož jsem byla v naší jediná “vracející se Au Pair”, následující dva dny jsem odpovídala spoustu otázek, popisovala předchozí zkušenosti a dneska mě v posledním segmentu naše instruktorka poprosila, jestli bych si mohla stoupnout před class a říct jim několik moudrých slov. Co bych byla ráda kdybych věděla během svého prvního pobytu, na co si dát pozor, co dělat a co nedělat…a upřímně jsem hrdá na to, že jsem ze sebe dostala celkem slušnou motivační řeč. :D Pak přišlo několik dalších otázek a bylo hotovo.





V úterý ráno mě taky během školení překvapila informace, že mám na recepci hotelu balíček. Spíš šokovala než překvapila. Šla jsem si ho vyzvednout a jakmile jsem viděla jmého odesílatele, přišel neskutečný pocit radosti nad tím, jak skvělou rodinu jsem si vybrala
 ( haha, doufám že tu za pár měsíců nebudu psát jak jsem udělala chybu :D ). Host parents a kids dali dohromady naprosto úžasnej care package.  Poslali mi spoustu věcí s tématikou města Golden - tričko, mentolky, místní kulturní program, různý průvodce, čokoládu atd., přáníčka od dětí i rodičů a naprosto úžasnou vlastnoručně vyplněnou “knížku kupónů”. Mám podle ní nárok na jedno obejmutí, jeden piknik, jeden výlet do muzea, hike, atd. Fakt z toho mam radost, protože to že si s tím dali práci a věnovali tomu čas, o nich vypovídá hodně. :)




Než se dostanu do současnosti, ještě se vrátím k včerejšímu večeru. Agentura nabízela bus tour do NYC. Moje HF se mě zeptala jestli na ní chci jet, ale s vděkem jsem odmítla. Věděla jsem od ostatních že není úplně o co stát, jekoliž většinu času stejně strávíš v buse a všechny místa na které jeli jsem už viděla. Náš osobní výlet se podle mě vyplatil víc. :) Zůstalo nás ale na hotelu asi tak 10% a jedna z mých původních Polek, jedna nová a já jsme si v hotelu daly výbornou večeři a vydaly se prozkoumat downtown Tarrytown, město v kterém probíhalo naše školení. Nevěděla jsem úplně kam jdeme, ale stejně jako v NYC jsem holky vedla ulicema podle gps a došla až k centru, které bylo naprosto úžasné. Spousta malých obchodů a restaurací, prádelna, obchůdky…všechno krásně osvětlené…a nakonec až k vlakové zastávce, na kterou jsme den předtím jely autem. Po cestě jsme si povídaly o USA, trénovaly angličtinu a bylo to hrozně fajn. Přestože jsem včera ani den předtím neměla nejmenší ponětí kde jsem, tady ani nikdy v životě nebyla, přišlo mi strašně jednoduché a přirozené navigovat ulicema a tak nějak obecně jsem měla pocit, že mám všechno pod kontrolou. Asi i proto jsem  od holkem několikrát slyšela, jak jsem nejlepší tour guide a teacher a…to prostě potěší. :)







Po skončení dnešního školení, krátce po druhé odpoledne jsme se všechny rozloučily a po skupinkách se vydaly na letiště a nádraží. Na Newark nás jelo kolem deseti, odbavením jsme společně prošly v šesti a teď sedím u gatu se dvěma holčinama co semnou letí do Denver. Máme hodinu zpoždění (plus jsme tu byly o 3 a půl hodiny dřív), ale celkem rychle to utíká. :)


Nemůžu uvěřit, že za pár hodin mě Kim vyzvedne na letišti a já začnu další dobrodružství.

P.S. Jak si můžete všimnout, jsem extra líná upravovat fotky, takže mi to dneska budete muset odpustit a v dalším článku snad budou trošku lepší. A jelikož si nedam práci s tim upravit pár fotek, můžete hádat jak se cejtim about přepisovat celej tenhle text do angličtiny. :D Sorry! Třeba přístě...






pátek 8. června 2018

Back at it


I am in a situation right now, where most of my friends speak English and don't understand Czech at all. Which is by no means bad, but it makes this whole blogging situation little more complicated.
We all know my English isn't bad, but it's definitely not great. So I apologize in advance to all native speakers. :D I will do my best to write all posts in both languages and if you can look pass my grammar mistakes,  I'm sure you'll understand just fine.

I know I promised new article months and months ago and I never ended up posting it. Well...for a reason. Everything I though I knew and all the plans and dreams I had for future kind of just...disappeared. I don't really want to explain why, or what happened, but the important thing is, that I pressed the restart button and started all over at the end of January.
It took me a while to get out of really bad place and after weeks of being absolutely devastated and lost and confused, I decided to "relive" one of the greatest adventures of my life and become an Au Pair in USA one more time.

Side note : One of the things that made me feel so much better about the big changes in my life was traveling! I visited 4 countries for the first time ever within 2 months after my return to Czechia and that is just the beginning. 


Budapest, Hungary

Bratislava, Slovakia

Bratislava, Slovakia

Vienna, Austria

Cairo, Egypt

Luxor, Egypt


Yes, these are pictures from my instagram - I'm lazy! :D

I started the whole process in January and received my passport (with the visa stamp) from the embassy before the end of March. I don't think I need to explain the whole process again,  it was basically the same as last time, but so much faster and easier because I already knew what I was doing. When I was looking for a host family in 2013, I matched with the third one in my profile. This time around, I had over 20 families interested in me within 2 weeks. Absolutely crazy. But I think I found my perfect match and I couldn't be more excited to spend the next year of my life with them.

They live in Golden Colorado, about 30 minutes away from Denver. I was very careful to choose family at the other side of United states, because one goal I have for this year or two is to travel as much as I can and see as many states as I can. And Colorado is perfect starting point, considering all the amazing states surrounding it. I've learned my lesson and I know now what to not waste money on and how to use my free time effectively. 

I spent last two weeks getting ready for the big move (yes, I am still very nervous - just in case you're wondering) and I have just one and a half day in Czechia left!!!! Whatttttt?! That's right, orientation in New York starts on Sunday and I'm moving to Colorado on Wednesday! I'm really super excited!

So get ready for loads and loads of new adventures because I sure am! 

Have a wonderful day!




Najednou mám všechno co jsem napsala v Angličtině přeložit do Češtiny? Je to divný...jen tak mimochodem...ale!

Na konci minulého roku jsem slíbila článek o Díkuvzdání, kterého jste se nikdy nedočkali.
Nechci se úplně pouštět do vysvětlování toho co se stalo a nestalo, ale osud pro měl jiný plán než jsem si myslela a já se tak na konci ledna ocitla na úplném začátku. Vše bylo pryč a já nevěla co dělat. Najednou jsem mohla všechno, ale na 100 % nechtěla nic. Při vzpomínce na nejlepší dva roky svého života jsem se tak rozhodla, že se znovu přihlásím do programu a zažiju další báječný rok (nebo dva) v USA. Vyplňování přihlášky, shánění referencí, vyšetření u lékaře....všechno šlo najednou rychleji a jednodušeji než poprvé. Už jsem věděla co dělám. Od půlky ledna do konce Března tak bylo vše komplet hotové a od té doby čekám na odlet.

Tentokrát jsem v programu Au Pair Extraordinaire, který se v podstatě liší jen finančně, a trošku jsem sa bála že bude problém s množstvím rodin. V roce 2013 jsem totiž měla na profilu sotva 3 během měsíce. Tentokrá se ale po týdenním čekání strhla neskutečná lavina a já nevělela komu dřív odepsat. Matchla jsem ale s báječnou HF z města Golden v Coloradě, zhruba 30 minut od centra Denveru. Potom co jsem procestovala velikou část východního pobřeží jsem chtěla znovu začít úplně jinde. Na místě, z kterého je to blízko na západ a má okolo spoustu států k prozkoumání. A myslím, že jsem si nemohla vybrat líp.  A to nemluvím o neskutečně krásné přírodě všude kolem. No však uvidíte.

Po návratu z USA jsem taky zase začala víc cestovat. Fotky hore.

No a jak to tak bývá, od té doby co mi přišel domů pas s vízem to strašně rychle uteklo, a já tu sedím vedle z 95% zabaleného kufru a odpočítávám....no v podstatě hodiny do odletu

V neděli v 7 ráno letím na školení do New Yorku a ve středu se stěhuju k nové host rodině.

Jelikož je mým hlavním cílem v USA cestovat, určitě se můžete těšit na spoustu nových článků.


Zatím se mějte krásně a já se zase brzo ozvu.


středa 29. listopadu 2017

Prvni tydny


Strasne dlouho jsem premyslela, jak popsat pocity z prvnich dni a tydnu po prestehovani. Z hlediska kulturniho soku, nebo zajimavych novinek toho tolik neni, jelikoz jsem v tehle casti USA uz po sedme a v podstate jsem tu stravila dohromady 4-5 mesicu. Cekala jsem tedy spis na to,  az budu mit co rict diky zazitkum. A az se tu trosku vic zabydlim, urcite prijdou zajimavejsi clanky. :)

J hodne pracuje a kdyz ma volno, je rad ze je rad. Presto se snazi, abych nesedela cely den doma a mohla si svuj zivot "house wife" alespon trosku uzit. Nechal mi tedy jedno ze svych aut a ja tak vyplnuju volny cas behem tydne cim se da. Nasla jsem si v okoli misto, ze ktereho na me na prvni pohled dychal duch Stars Hollow :D (Coz mimochodem dava smysl, protoze fiktivni mestecko SH je 30 minut od Hartford a my zhruba 45 ;))










Je to dokonce asi 30 minut pesky. Chodim sem na jogu, obcas zajdeme na veceri nebo drink a minulou sobotu jsme videli Justice League v kine, ktere je kousicek vic v levo na prvnim obrazku. Neco tak uzasnyho jsem dlouho nezazila. Je to v podstate dum jako vsechny ostatni v tehle "vesnicce", jeden malinky sal, jeste mensi lobby, vsude voni maslovy popcorn...bylo to perfektni.

Dve nedele par tydnu zpet jsme vyplinili hikovanim. Jednou zhruba pul hodiny od nas, tyden nato ale v sousednim state - New Hampshire.










Po ceste zpet jsme se stavili ve Vermontu, (treti stat v jeden den) v krasnem, nove otevrenem mikro pivovaru. 






Priste Vam napisu jak probihalo nase Dikuvzdani! ;)




sobota 4. listopadu 2017

Jak to bylo dál




Kombinací lenosti, toho že jsem si v USA zvykla, (každodenní dobrodružstvími už nepřišla tak zajímavá) a faktu, že od podzimu 2015 nemám počítač, jsem na blog úplně zanevřela. Teď se mi ale otevírá zcela nová, vzrušující, ale zároveň velmi děsivá kapitola života a já zase jednou ocitám v situaci, kde bych mohla do budoucna pomoci někomu, kdo bude procházet stejným procesem.

Než se do toho pustím, chci ale shrnout poslední dva roky svého života, protože přesně tak dlouho jsem sem nic nenapsala. Budete tak mít kompletní příběh a události do sebe doufám nějak zapadnou.

Když jsem naposledy psala o Cruise, která mi změnila život, neměla jsem ani ponětí co všechno mi setkání s jedním osudovým člověkem ještě přinese. V lednu jsem rok 2016 shrnula slovy, že to byl tím nejhorším a zároveň tím nejlepším v mém životě. A ten trend zatím pokračuje. Vezmu Vás ale pěkně na začátek, ať o nic nepřijdete.

Než jsem odjela na tuhle osudovou dovolenou, měla jsem solidní plán.  Jeikož jsem nechtěla opustit A ani Ameriku (tady je velmi důležité pochopit, že jsem v USA našla samu sebe a tu zemi miluju), rozhodla jsem se zůstat u svojí host rodiny, změnit Visa na studentská ( F1) a mimo práce ještě chodit do školy. Časem by se vidělo, jestli spolu chceme zůstat nebo ne a bla bla bla. To byl plán. Už ale víme, že od reality by nemohl být víc vzdálený.

V květnu 2015, jsem někde během cesty z Miami na Bahamy potkala člověka, kterého potkáte jen jednou za život. Nejde to vysvětlit, nejde to popsat, ale když ho potkáte, víte to. Po týdnu stráveném na lodi jsem se do Atlanty vracela s tím nejhorším pocitem bezmoci. Nevěděla jsem co bude dál, ale bylo mi jasné, že to jak jsem do teď žila, není to co chci. A že i kdybych už  J nikdy neměla nevidět, musela bych se zachovat stejně. Ukončila jsem vztah, o kterém jsme oba s odstupem času uznali, že nebyl „Meant to be“ a začala bojovat. Nikdy by to nefungovalo, kdybychom oba nebyli ochotní investovat vše co máme do toho druhého a kdybychom nebojovali každičký den. Už od začátku nás totiž dělilo 1000 mil a tří hodinový let.

Rozhodla jsem se tedy ukončit svůj au pair rok jak bylo plánováno a nějak to prostě vymyslet. Končně se tedy dostáváme k tomu, jak to semnou bylo dál po tom, co jsem opustila státy po skončení mého J1 visa.

Po pouhých dvou týdnech strávených v Čechách s rodinou jsem odletěla do Anglie, kde jsem se přidala k Niki a společně jsme dál budovaly naší Au Pair kariéru (:D). První týden jsem strávila u ní a její rodiny a pak byl čas přesunout se k té mojí. Bohužel jsem tam vydržela necelé dva týdny, než mi HM oznámila, že asi nejsme nejlepší match a poslal mě o dům dál. Nechci nikoho úplně hanit, ale ve zkratce – já jsem zastánce toho, že děti by neměly vládnout svým rodičům, dělat si co chtějí kdy chtějí a nikoho nerespektovat a s tím oni úplně nesouhlasili. Takže jsme se rozloučili. Ten den shodou náhod přiletěl do Londýna Paul (kamarád z USA) a na víkend jsem u něj měla azyl, než jsem se na další dva týdny zase přesunula k Niki. Její HM mi pomohla najít novou rodinu, kde byly věci o hodně lepší, ale bydlela jsem hodinu vlakem od Londýna, uprostřed ničeho, takže jsem byla pořád sama a to mi nedělalo úplně dobře. Jejich domek mi hodně připomínal USA, měla jsem auto…sama bych od nich neodešla. Rodinné vztahy ale nebyly úplně nejlepší a HM jsem se do té rovnice nehodila, takže jsem po pár měsících skončila i tam.

(Jednou si najdu čas  a o Anglii napíšu samostatný článek.)

Rozhodla jsem se teda, že pojedu za J a nějakou dobu spolu zůstaneme. Na turistická visa bych neměla nárok, přijela jsem tedy na ESTU a žila s ním dva měsíce. Během té doby jsme vymysleli, že se vrátím domů do Čech a zůstanu tam, dokud se do USA nepřestěhuju na dobro. Našla jsem si práci kterou jsem měla hrozně moc ráda, snažila se zabavit se jak jen to šlo, aby mi čas co nejrychleji utíkal a pravidelně, každé 2-3 měsíce J navštěvovala.

Kdyz už se ale doba doma blizila k roku, zacala to pro mě byt neskutecne dlouhe. Proto jsme v únoru začali řešit to, o čem Vám chci zase pravidelně začít psát, stejně jako když jsem se připravovala na svou první velkou cestu. Vyřizovali jsme totiž snoubenecká visa (K1) a je s tím snad ještě víc patlání než tenkrát před skoro čtyřmi lety.


P.S. Tenhle clanek jsem psala pred nekolika mesici ale nikdy se nedostala k jeho sdileni. Ted jsem ho upravila a smolim to tu na J pocitaci a ta klavesnice je uplne silena, takze se omluvam za chybejici interpunkci, ale nemam na to k veceru nervy. :D Zaroven se budu muset dostat k formatovani, ale to mi dneska taky urcite odpustite.




úterý 20. října 2015

Cruise no.3


Jak určitě většina z Vás ví, protože je to 5 měsíců stará novinka, v květnu jsme s Niki
vyrazily na plavbu. A jestliže se říká "Do třetice všeho dobrého", tak tahle dovolená
toho byla důkazem. Každá cruise na které jsem byla mi vzala dech, ale žádná tak jako
tahle. Nejen že jsem ji strávila s kamarádkou mně nejbližší, ale zároveň nám oběma
převrátila život naruby!  

V sobotu 16. května, zhruba ve 4 ráno nás Irina odvezla na letiště a naše nadšení, které
se stupňovalo 84 dní - od doby co jsme dovolenou koupily se jen těžko dalo kontrolovat.
V době kdy jsme přistály na letišti v Miami jsme už nemyslely na nic jiného, než iced
tropical drink a lehárko na palubě.



Hned co jsme si uložily věci do kajuty, která byla tentokrát v druhém "patře" jsme
udělaly pro mě už typickou Miami fotku a šly se opalovat..což nám myslím vydřželo
 asi 15 minut, protože v tom horku se to nedalo! :D





První zastávkou naší plavby byl Half Moon Cay. Ostrov na kterém jsem byla
už minulý rok, ale upřímně si nedokážu představit místo kam bych se vracela
raději. Pořád je tam stejně krásně! <3





Ten samý večer jsme strávili věčnost na parketu během první deck party
a na fotkách je myslím dokonale vidět, že to bylo celkem náročný! :D





A pak nás, jako každou noc, čekal noční klub White Heat ze kterého bohužel
nemam jedinou publikovatelnou fotku!

Když jsme zakotvili u pobřeží ostrova St. Thomas, spadající pod U.S Virgin Islands,
bylo celkem zataženo, lehce pršelo a moc jsme nevěřily že si pláž vůbec užijeme...
když ale máte na ostrově jen pár hodin, byla by škoda to aspoň nezkusit. Taxík nás
odvezl na malou plážičku cca 5 minut cesty a i když to rozhodně nebylo to nejhezčí
místo co jsem kdy viděla, tak...co si budeme nalhávat, pořád je to Karibik! Dokonce
i sluníčko chvíli svítilo.







.
:D


Nejvíc jsem se určitě těšila na zastávku v Puerto Rico a jak už to tak bývá,
ukázala se jako náš nejmarnější stop vůbec! :D Kluci ani nevylezli z lodi, ale my
zaťaly zuby a s kocovinou, nevyspalý, puchýřů tolik že jsem sotva chodila, v dešti
a dusnu..:D jsme se vydaly na lov suvenýrů, rumu a fotek samozřejmě.





Tady jsou 2 lepší fotky ze San Juan, části kde jsme se pohybovaly :) Nejsou moje



Co se těch fotek týče, nikdy jsem se nefotila tolik jako s Niki :D







Poslední ostrov Grand Turk jsem si dala taky podruhé, ale tentokrát úplně jinak.
Namísto válení na pláži a excurse jako minule s Denčou, jsme celou dobu popíjeli
v MargaritaVille, obřím bazénu s barem a nemohlo nám být líp. Long Islandy, Margaritas,
Jello shots, Kokosovej rum... :D



Poslední den jsme strávili na moři a psychicky se připravovali na návrat do reality,
který je po týdnu v ráji vždy horror. Tentokrát jsem celou plavbu shrnula do jednoho
článku, protože i když bych o ní mohla mluvit do nekonečna, spoustu věcí nechci
hlásat veřejně.

Rozhodly jsme se s Niki, že to určitě nebylo naposledy a plavba číslo 4 mě tak
rozhodně nemine. A vy, pokud máte šanci se ať už s Carnival, nebo jakoukoliv
jinou společností plavit po tropických ostrovech, určitě neváhejte! Byly to moje
definitivně nejlepší dovolené!

Mějte se krásně!