Manhattan!

Je to neuvěřitelné, ale jsme opravdu tady!

Včera v 9 ráno jsme vyrazili směr letiště. Bez větších komplikací jsme se kolem 11 sešli s Markétkou, společně si nechali odbavit kufry (ani jedna přes limit yes!) a získali tím místa vedle sebe na oba lety. Rozloučila jsme se s rodiči (nebudeme plakat, já se vám vrátim =o*) a čekalo nás poslední české jídlo. Přes pasovku jsme to taky zvládli, i když ne všechno bylo podle pravidel a naposledy jsem se rozloučila s Kámem Horáků ( děkuju že si přišla=)).

Do ledla jsme nastupovali mezi prvníma a let byl fakt rychlovka. Cca 50 minut, takže sotva jsme se dostali nahoru, už se zase klesalo. V Mnichově už po nás nikdo ani moc nechtěl, takže jsme ke Gatu proběhli za pár minut.

Let do Newarku byl celkem fajn, až na šílený zakončení. Zkoukli jsme nekolik filmů, v nabídce jejich CD jsme dokonce našla CocoRosie, a trošku se prospala. Rozptylovalo nás i dobrý jidlo a pití, ale 9 hodin je prostě 9 hodin no. Vím že to zdaleka nemáme nejdál, ale pro mě to bylo ažaž. Posledních cca 40 minut jsem chtěla z letadla vyskočit, protože při klesání mě bolely uši takovym způsobem, že to jsem ještě nezažila! Jak kdyby mi do nich někdo bodal půlmetrový jehly! Pořád mam jedno ucho docela hluchý, ale snad se to srovná. =)

Pánovi z imigračního jsem se evidentně moc nelíbila, protože Markétka to měla za sebou hned, ale po mě pořád něco chtěl a divně koukal. Ale to už mi může být jedno. Papír mi podškráb, tak ať se tváři jak chce. Kufry nám dorazily taky, takže naše prosby byly vyslyšeny. Dokonce se nám v nich ani nikdo nehrabal. =)

Po vyzvednutí kufrů nás čekala další, zdaleka ne poslední výzva dne. Zařídit si odvoz do hotelu New Yorker na Manhattanu. Stánek kde se objednává SuperShuttle jsme našli rychle, pán byl dost komunikativní ( jako ostatně zatím všichni tady - příjemná změna) a nečekali jsme ani 10 minut, až už nás řidič cpal do svého autobusíku. Cesta trvala kolem 30 minut, a nechápu jak, ale vezlo se s námi ještě asi 6 dalších lidí. Po celou dobu chudák poslouchal - wau, oh, ty vole, to si děláš prdel, hhhhhhh... Etc. =D v jednu chvíli jsme měli z bočního okénka výhled na celý Manhattan a to bylo neuvěřitelný! Bylo nám ale dost trapný tahat foťáky a klikat mu za hlavou, takže dokumentaci udělám až dneska.=)

Na recepci hotelu výzva číslo nevimkolikuž! ( nezmínila jsem, že se mi hned ráno povedlo ztratit čočku) Samozřejmě jsme přijeli pozdě, asi v půl 9 místního času a lidi od agentury nikde. Tak nás zaměstnanci hotelu posílali sem a tam až jsme skončili samozřejmě na recepci, kde nám Kate (vedoucí celého AP programu nechala klíče od pokojů a všechny dokumenty. Věděli jsme, že nebudeme bydlet spolu, ale přišla další výzva. Markétka lucker, na pokoji jednu holku, nevim už odkud. Ale já prostě žejo, protože bych to zase měla moc jednoduchý, tu mam holky dvě. Což by mi v žádném případě nevadilo, kdyby pokoje nebyly jen pro dva, tudíž neměly jen dvě postele. Jedna holka je z Číny, taková stydlivá, zato druhá z Jižní Afriky a ta snad mlčí jen když spí! Jelikož je angličtina její rodnej jazyk, začala s hotelem řešit, co s tim hodlaj udělat. No tak prej že jako přinesou další postel. Ok, ok, to beru. Zatím jsme si s M obešli pár bloků, koupili si večeři a vodu v DonkinDonuts a jelikož měl náš den díky cestování zpět v čase spoustu hodin, šli jsme spát. M bydlí v 29 patře, my v 19. No...vešla jsem do pokoje, přistýlka dobrá, velká, ale jen než jsem si na ní nesedla. Strávila jsem celou noc v brázdě prostě. Takže jsem se zase opravdu vyspala. Což je taky důvod proč jsem vzhůru a píšu vám článek. =)

Je toho víc, ale holky teď vstaly a jdem se dát dokupy a po snídani nás čeká školeni. Příště budou fotky, slibiju! 

Papa! =)