úterý 1. října 2013

První pracovní den


Byl zajímavej. Ráno jsem vstala v půl sedmý. Dala se rychle do kupy a jelikož je Olive
nemocná, Kate byla ještě doma a malá vzhůru. V 6:45 jsme šli vzbudit Nicholase, připravit mu
oblečení a snídani. Pár minut po sedmé jsme ho s kočárkem vyrazili vyprovodit na BUS
Stop. Poznala jsem sousedy kteří tam vodí své děti taky a když odjel, vrátili jsme se domů
nasnídat my. Před polednem jsme se vypravili na dětské hřiště a pak mi HD ukázal jak se
dostat do školy, pro případ že bychom někdy BUS nestihli. Je to kousek a moc pěkná
cesta. Zítra půjdeme o trošku dřív a projdeme si jí všichni znovu. :)




K obědu HD udělal čínský nudle. Olivia je měla úplně všude. Je strašně moc roztomilá,
ale je mi jí hrozně líto, protože jí ještě pořád rostou zoubky a do toho je nemocná. Takže
hodně pláče, ale snad se to brzo zlepší. :) Když je okolo HD nebo HM tak semnou
moc nepeče, ale s rodičema je to vždycky těžší, takže myslim že až budeme sami,
zvykne si rychle. Před třetí jsme vyzvedli Nicholase na stejném místě a chvíli si zase hráli
na zahradě. Jsem celá poštípaná od komárů (asi jim chutnam) a mam spálený ramena,
nohy a obličej. To sluníčko je na mě fakt docela prudký! :D Šli jsem si hrát domu, ale většinu
času jsem byla jen s chlapečkem. Závodili jsme s autama, řešili dinosaury a příšery,
počítali a vůbec tak nějak prostě byli. Snažim se jim tu pomáhat s domácností, ale pořád je
o takový že nevim co můžu, co nemůžu...to prostě přijde časem. Jsem ráda že když
něco udělam, vždycky poděkujou a děti vedou stejnym směrem. Je to skvělá rodina.
Vždy když si přečtu nějaký nový nářky na naší AP skupině na FB, jsem hrozně vděčná.




Hodně se mě ptáte na angličtinu. Jasně že to nejde jak po másle. Rozumim 95% toho
co říkají, (rodiče, u dětí je to někdy horší, ale ne o moc) s mluvením je to jakž takž. Já
si myslim že jsem na tom hodně dobře, ale kdo mě zná ví, že mluvim strašně rychle
a to se tu někdy nevyplácí! :D V mojí hlavě to zní skvěle, ale občas se musim smát co
ze sebe v ten moment vybleju. Takže se nadechnu a řeknu to znova. Na slova který
neznam se zeptam a myslim že to bude jen lepší. Oni mi taky rozumí (alespoň
doufám), takže no prob.



Výhled z verandy

Dneska jsem vám vyfotila čipmanka co seděl na verandě a dokonce mi i zapózoval.
K večeři Kate připravila rybu, krevety a zelený chřest..Ano, snědla jsem rybu
a dokonce i pár krevet - i když to byl boj, já mam chuť krevet strašně ráda, ale
žvejkat to gumový tělíčko.. z toho je mi prostě špatně.


Rocket


Samostatnej odstavec bych chtěla věnovat Rocket. Je to jejich zhruba dvouletá
fenka a já jí mam fakt strašně ráda. A myslim že ona mě taky. Klidně bych s ní
byla od rána do večera! Pořád se tulí, běhá zamnou, chce hladit a oslintaná jsem 24/7.
Nejvtipnější je když k ní příde Olivia a jelikož má hlavu ve stejný úrovni jako Rocket,
schytá to vždycky přímo do černýho! :D

P.S. Děkuju za včerejších 213 návštěv. :)

2 komentáře:

  1. Ten výhled z verandy je naprosto parádní! Jsem ráda, že se ti tam líbí.:)

    OdpovědětVymazat
  2. To znám když jsou rodiče doma, tak s dětma někdy nejni řeč, já jsem mýmu malýmu došla na chut až po měsíci a tedkon mu pujčí všechny hračky a ty nikdy nechce nikomu pujčovat, takže je to menší zázrak :) Taky jsem zažila malinká byla nemocná a jěště jí rostly zoubky :( Neskutečný když víš že jí něco bolí a nemužeš jí pomoct, a čipmank'( nebo jak se to píše) je užasnej :D

    OdpovědětVymazat