Když jsem se tentokrát na letišti loučila, byla jsem sama. Po hruba 10 cestách přes oceán (tam a zpět) pro mě žádná změna, ale tenktokrát jsem na dlouhý let měla společnost. Během mezipřistání ve Varšavě jsem potkala dvě Polky a na školení jsme vyrazily spolu.
Obě letěly do Ameriky poprvé, nevěděly co dělat a pro mě bylo hrozně fajn připomenout si, jak jsem se tenkrát cítila úplně stejně. Uteklo to celkem rychle. Povídaly jsme si, zkoukly několik filmů a pak se unavený vyplazily z letadla. Dostat se přes imigrační a pro kufry nám trvalo asi hodinu a půl (!!!!!!!) a pak jsme ještě další hodinu čekaly na holčinu která přiletěla z Číny chvíli po nás. Naložili nás do auta a začala zhruba hodinová cesta do hotelu. Všechny jsme padly za vlast.
Hned po příjezdu jsem byla strašně mile překvapená. V porovnání z mrakodrapem ve kterém jsme bydleli minule byl tenhle hotel strašně roztimilej. Nízká, rozlehlá, rustikální (celkem) budova - Double Tree by Hilton, s pro mě úpně úžasnou atmosférou. Jak se dalo čekat, na pokoji jsme spolu nebyly. Prý rozdělují holky podle toho, jak k sobě budou bydlet blízko během Au Pair roku. Asi to tak ale úplně nebude, protože právě sedím na letišti naproti dvěma holčinám co semnou letí do Denver a ani jedna semnou nebydlela. Sdílela jsem pokoj se strašně milou slečnou z Costa Rica, která se stěhuje do Atlanty - přesně tak, udělali mi to naschvál. :D Ale byla opravdu fajn, tak jí to i přeju. :D
Jelikož jsme do hotelu dorazily až po deváté, daly jsme rychlou večeři, sprchu a šly spát.
Druhý den ráno nás čekala “Driving School”. Přestože v USA řídím 4 roky, bylo fajn zopakovat si pravidla a poslechnout si co je novýho. Nejlepší část byla ale ta, že program skončil v půl 3 odpoledne a my měly zbytek dne volno. Rozhodla jsem se teda vzít polský holky do města. Z hotelu jsme si vzaly taxík na vlakovou stanici a šly koupit lístky. Když z atomatu vypadla částka $85 za tři jízdenky na Grand Central, málem to semnou seklo. Zrovna šel ale okolo milý “Ňujorčan” a poradil nám, ať si vezmeme vlak jen na jinou stanici a na konečnou se pak dostaneme metrem. Super nápad, cena $16.5, co by se mohlo pokazit že? :D No vim že už Vám to je jasný. Přešly jsme koleje na správný nástupiště, nasedly do vlaku a hurá do centra. Přišel revizor, podíval se na můj lístek a bez emocí říká : “Jste ve špatnym vlaku!” Já okamžite vnitřní panika, ale s vyděšenym výrazem ve tváři jsem se ho teda zeptala kam jedeme a co jsme udělaly špatně. Vysvětlil mi, že jsme v expresu, který na naší zastávce nestaví, a tak musíme vystoupit na tý nejbližší a pak se vzítit zpět. Lístky nám zůstaly v rukou nedotčeny.
Jak pak zůstalo zvykem po zbytek dne, otočili se k nám dva náhodní spolucetující a potom co jsme si popovídali o tom kam se vlastně snažíme dostat, nám poradili vystoupit na další zastávce, ale do cetra si pak vzít metro přímo odtamtud. Krize zazěhnána.
Z vlaku jsme se teda dostaly v Harlem a dalších zhruba 30 minut nám trvalo přepravit se na Grand Central. Tam jsem našla halu s hodinama, udělaly jsme si pár povinných fotek a šlo se.
První zastávkou byl Times Square - má pořád stejné kouzlo jako před několika lety. Zašly jsme do Disney storu a jelikož jsem před 4 a půl lety dostala vynadáno, že jsem byla v New Yorku a neměla místní pizzu, letos jsem nic nenechala náhodě. Našli jsme roztomilou pizzerii kousíček od TS a musím říct, že jsem takhle dobrou pizzu dlouho neměla. Mise splněna.
Další zastávkou byl Central Park. Nikdy jsem tam nebyla, takže přes nekončící stěžování jak chodím rychle a jak je bolí nohy, neměly holky moc na výběr. :D Nakonec byly samozřejmě rády. Jelikož nás tlačil čas, vyrazily jsem pak pomalu zpět na nádraží. Po cestě jsme viděly ještě Trump Tower, Chrysler Building a pár dalších cool míst.
Na informacích mi poradili, že pro cestu zpět můžeme využít jízdenky z odpoledne a dokoupit jen těch několik zastávek z Grand Central na Marble Hill, kde jsme měly původně vystupovat. Cesta tam i zpět nás pak teda vyšla o hodně levněji. :) Po zruba hodinové cestě zpět už jen 5 minut v taxíku a v hotelu jsme pak ještě stihly večeři. No a jelikož hned vedle hotelu byla benzínka, nezbývalo než přivítat holky v USA pivem, které následující rok uvidí v každé reklamě a na každém rohu. Překvapivě mělo úspěch a já byla šťastná vrátit se na chvíli do časů, kdy se o víkendech nic jiného nepilo.
Druhý den nám začalo oficiální školení a z 25 holek bylo najednou 110. Rozdělili nás do dvou skupin a jelikož jsem byla v naší jediná “vracející se Au Pair”, následující dva dny jsem odpovídala spoustu otázek, popisovala předchozí zkušenosti a dneska mě v posledním segmentu naše instruktorka poprosila, jestli bych si mohla stoupnout před class a říct jim několik moudrých slov. Co bych byla ráda kdybych věděla během svého prvního pobytu, na co si dát pozor, co dělat a co nedělat…a upřímně jsem hrdá na to, že jsem ze sebe dostala celkem slušnou motivační řeč. :D Pak přišlo několik dalších otázek a bylo hotovo.
V úterý ráno mě taky během školení překvapila informace, že mám na recepci hotelu balíček. Spíš šokovala než překvapila. Šla jsem si ho vyzvednout a jakmile jsem viděla jmého odesílatele, přišel neskutečný pocit radosti nad tím, jak skvělou rodinu jsem si vybrala
( haha, doufám že tu za pár měsíců nebudu psát jak jsem udělala chybu :D ). Host parents a kids dali dohromady naprosto úžasnej care package. Poslali mi spoustu věcí s tématikou města Golden - tričko, mentolky, místní kulturní program, různý průvodce, čokoládu atd., přáníčka od dětí i rodičů a naprosto úžasnou vlastnoručně vyplněnou “knížku kupónů”. Mám podle ní nárok na jedno obejmutí, jeden piknik, jeden výlet do muzea, hike, atd. Fakt z toho mam radost, protože to že si s tím dali práci a věnovali tomu čas, o nich vypovídá hodně. :)
Než se dostanu do současnosti, ještě se vrátím k včerejšímu večeru. Agentura nabízela bus tour do NYC. Moje HF se mě zeptala jestli na ní chci jet, ale s vděkem jsem odmítla. Věděla jsem od ostatních že není úplně o co stát, jekoliž většinu času stejně strávíš v buse a všechny místa na které jeli jsem už viděla. Náš osobní výlet se podle mě vyplatil víc. :) Zůstalo nás ale na hotelu asi tak 10% a jedna z mých původních Polek, jedna nová a já jsme si v hotelu daly výbornou večeři a vydaly se prozkoumat downtown Tarrytown, město v kterém probíhalo naše školení. Nevěděla jsem úplně kam jdeme, ale stejně jako v NYC jsem holky vedla ulicema podle gps a došla až k centru, které bylo naprosto úžasné. Spousta malých obchodů a restaurací, prádelna, obchůdky…všechno krásně osvětlené…a nakonec až k vlakové zastávce, na kterou jsme den předtím jely autem. Po cestě jsme si povídaly o USA, trénovaly angličtinu a bylo to hrozně fajn. Přestože jsem včera ani den předtím neměla nejmenší ponětí kde jsem, tady ani nikdy v životě nebyla, přišlo mi strašně jednoduché a přirozené navigovat ulicema a tak nějak obecně jsem měla pocit, že mám všechno pod kontrolou. Asi i proto jsem od holkem několikrát slyšela, jak jsem nejlepší tour guide a teacher a…to prostě potěší. :)
Po skončení dnešního školení, krátce po druhé odpoledne jsme se všechny rozloučily a po skupinkách se vydaly na letiště a nádraží. Na Newark nás jelo kolem deseti, odbavením jsme společně prošly v šesti a teď sedím u gatu se dvěma holčinama co semnou letí do Denver. Máme hodinu zpoždění (plus jsme tu byly o 3 a půl hodiny dřív), ale celkem rychle to utíká. :)
Nemůžu uvěřit, že za pár hodin mě Kim vyzvedne na letišti a já začnu další dobrodružství.
P.S. Jak si můžete všimnout, jsem extra líná upravovat fotky, takže mi to dneska budete muset odpustit a v dalším článku snad budou trošku lepší. A jelikož si nedam práci s tim upravit pár fotek, můžete hádat jak se cejtim about přepisovat celej tenhle text do angličtiny. :D Sorry! Třeba přístě...
Žádné komentáře:
Okomentovat